Něco málo o mně

Jsem dva roky stará fenečka plemene malý münsterlandský ohař. Narodila jsem se mojí mamince Sáře 29. 3. 2008, ale nemám průkaz původu, i když všichni říkají, že vypadám jako "papírák". Mám dva sourozence. Sestru Sendy, která zůstala s maminkou a bráchu, kterého si vzali moc milí lidé. Panička si mě domů odvezla na konci května, kdy mi byly 2 měsíce. Začala mě učit nejrůznějším povelům a trikům. Občas jsem to nemohla pochopit, ale nakonec jsem vždycky paničce udělala radost, když se mi to povedlo. Zanedlouho jsem už uměla základní povely jako sedni, lehni a triky jako obíhání nebo podávání pacek. V červenci jsem musela na operaci kýly. Naštěstí se vše povedlo a teď nemám ani tu nejmenší jizvičku. Je to asi i tím, že mě panička ve dne v noci hlídala než mi vyndali stehy. Po prázdninách jsme začaly chodit na cvičák, kde se mi moc líbilo, protože jsem tam našla moc kamarádů. Na poslušnosti mě to moc nebavilo. Tam se totiž muselo poslouchat a hlavně zůstat klidně 4 minuty sedět. To přece nejde. Zato agility, to bylo něco pro mě. Tam jsem konečně mohla volně běhat a někdy jsem i podle paničky překážku přeskočila, ale stejně byla mnohem větší zábava si to běhat podle sebe. A takhle jsme tam chodily asi 2 měsíce. Pak jsem však začala mít záchvaty. Dodnes se nevysvětlilo, co to bylo, ale hlavně, že už je nemám. Tak jsme cvičení nechali asi do března 2009. To už mi byl 1 rok a stávala jsem se mnohem chytřejší a poslušnější. Panička ze mě měla stále větší radost. A já měla radost, že mi to tak jde a chtěla jsem se stále učit něco nového. Proto jsem se neustále učila novým trikům a konečně objevovala pravou podstatu agility. Zjistila jsem, že běhat to podle paničky má taky nějaký smysl a že i ta odměna je pak větší. Pamlsky, to bylo moje. Za ně bych udělala cokoliv. V květnu jsme se zúčastnily dvoudenního tréninku s Dianou. O prázdniny jsme si užily LVT v Lounech, které bylo zakončené překrásnými závody. Tam jsem obsadila první místo v kategorii Baby. Po prázdninách jsme začaly chodit s naší trenérkou Terkou na cvičák i přes týden. To už jsem se začala neuvěřitelně zlepšovat. A až do prosince jsme jenom trénovaly a trénovaly. Moc mě to bavilo. V prosinci jsme trénovat nechodily, to mě docela mrzelo, i když panička se mi to všemožně snažila vysvětlit, že to kvůli tomu sněhu nejde. Nakonec jsme si 2. a 3. ledna 2010 zazávodily tady v Lounech na závodech ve sportovní hale. Oba dny jsem běhala, jak nejlépe jsem uměla. Bylo tady přes 100 týmů, takže velká konkurence. Dělala jsem své první zkoušky. V sobotu jsem dopadla na velmi dobře. A v neděli dokonce na výbornou, kdy jsem zaběhla čistý běh. Získala jsem tak dvě čtvrtá místa. Ostatní tratě na mě byly ještě moc těžké. To povídala i panička. Následovalo období tréninků a všemožných vychytávek, kdy se panička snažila přijít na způsob běhu, který by mi nejvíce vyhovoval. 20. 3. jsme se přihlásily na celodenní trénink s R. Hoštou. Oběma se nám pan tréner zamlouval, proto se panička rozhodla, že když to půjde, tak se zúčastníme i jeho dalších tréninků. V květnu/červnu jsem prodělala psincový kašel. Tři týdny jsem nemohla běhat, ale o to více jsem se věnovala dogdancingu.