Psí i nepsí přátelé

Konečně jsem paničku donutila založit tuhle rubriku. Dávno už jsem se rozhodla, že Vám představím své přátele a jejich weby. Dany sice nejdříve namítala, že je to moc práce navíc, ale překecala jsem ji. Důvod jsem si našla. Tohle bude i užitečný seznam pro mě, abych věděla koho představit Vinnie a na nikoho nezapomněla.

Peťka a Jessie - Holky šikovné. Věnují se společně agility, dogtrekkingu, obedienci a bikejöringu jestli se nepletu. Zatím se skoro vůbec neznáme, ale já doufám, že se to někdy změní.
Jejich web: https://profi-jessie.webnode.cz/

Lenka, Bella a Angie - Holka jak má být. Má ráda agility jak já a je moc fajn. Vždy ochotná pomoct a dobře se s ní povídá.
Jejich web: https://bocinka.webnode.cz/

Anežka a Samík - Ségra. Stejný blázen jak já, ale do koní. Pomohla mi v hodně věcech a nadále pomáhá. Jsem ráda, že ji mám, i když to někdy asi vypadá, že bych ji nejraději uškrtila.
Jejich web: https://samuel.iprostor.cz/

Lucka, Růža a Boira - Holčina, která začínala vlastně ve stejnou dobu. Holčina, se kterou se panička vždycky zasměje. Já s Růžou a Boirou zas ráda proběhnu a doufám, že s Váma budu moct běhat i nadále.
Jejich web: https://white-paws.webnode.cz

Jitka, Benny a Byema - Tak tohle je jeden z človíčků na cvičáku nebo lépe řečeno, jeden z prvních lidí na cvičáku. Benny je čistokrevný voříšek a Byema tibetský teriér. Obě běhají agility jako já. Jsem ráda, že ty dva chlupáče znám.
Jejich web: https://apso.wz.cz

Kdo chce zařadit do přátel, nechť napíše do Návštěvní knihy nebo paničce na email a prosím i s adresou na webovky. Díky moc.

Poděkování

Tohle si zas vydupala panička. Říkala, že to prostě musí napsat, tak jí předávám slovo.

Díky Connie. Tenhle článek jsem se rozhodla napsat, protože už je to docela dlouho, co jsem začala běhat a vůbec cvičit psy. V první řadě bych chtěla moc poděkovat mým rodičům. Děkuju moc mamce, že za mnou vždycky stála, pomáhala mi, podporovala mě, chystala mi svačiny, krájela mi salám, prala ty zablácené tepláky a smířila se s tím, že málokdy jsem v neděli doma (jen když prší nebo jsou závěje), ale kdyť to vlastně dělá pořád. Teda až na to krájení pamlsků, to už si dělám sama. Mám Tě moc ráda mami.
Další, komu bych chtěla moc poděkovat jsou všichni trenéři v ZKO a OSA Louny. Všem "poslušňákům" a "agiliťákům", kteří přetrpěli naše krušné začátky. Jmenovitě Evě Hruškové, Jitce Kržové, Vlaďce Komůrkové, Milanu Malíkovi a mnoha dalším. Vím, že to se mnou muselo být a pořád i je strašné, ale každý někdy začínal. Vy jste mi pomohli, všechno mě naučili a za to Vám moc děkuju.
Ještě bych chtěla v samostatném odstavci poděkovat jedné osobě. Mé sestře Anežce. Vždycky mě podržela, s nadšením nás fotila, když mi něco nešlo utěšila mě. Když jsem potřebovala, mohla jsem si u ní zaskákat s Connie a Vinnie. Díky moc, nikdy Ti to nezapomenu.
No a v neposlední řadě jsou to všichni, kteří dokumentovali naše úspěchy i veliké nezdary. Kteří se nebáli jednoho blázna se psama. Kteří se nebáli začít se se mnou bavit a podporovali mě ve všem, ať už to byla jakákoli blbůsta. I ta nejmenší pomoc zahřeje u srdíčka. Díky moc Vám všem.

Fotografové jmenovitě: Anežka Lešáková, Michaela Vitmayerová, Lucie Paulová, a další.

Vím, že jsem na spoustu lidí určitě zapomněla a moc se omlouvám, ale bohužel už je to docela dlouho, co jsem začínala a pamatovat si Vás všechny nejde. To ale neznamená, že Vám neděkuju za veškerou pomoc. A nakonec bych dodala asi už jen toto: DÍKY MOC ZA VŠECHNO.