Menší předmluva

Poslušnost. Vlastně úplný základ, který by měl ovládat jakýkoli pes. Ať je to malá čivava nebo obrovská doga. Sama sebe můžu dát za příklad. Bylo mi deset. Chtěla jsem psa. Rok a něco málo se mnou už nebydlel můj první rošťák - Scamp (musel k babičce, protože nesnesl malé děti. Tudíž s mojí malou teprv narozenou sestřičkou by se nesnesl). Bezpapírový jorkšírský teriér. V tu dobu mu byly 4 roky. A já se rozhodla, že rodičům dokážu, že jsem dostatečně zodpovědná a o toho psa nepřestanu mít zájem po pár měsících. A tak jsem si v únoru jako desetiletá holčička s pidi jorkšírem šla stoupnout mezi dospělé chlapy s německými ovčáky. Byl to vtipný pohled, ale já věděla, že jestli toho psa chci, musít to dokázat. První dva/tři cvičáky to bylo utrpení. Jak mě ta poslušnost nebavila. Ale pak jsem jí docela přišla na chuť. Když mě i ten tvrdohlavý prcek, co nikdy nic neuměl, začal poslouchat. Po půl roce, jsem zkusila i agility, pak jela na tábor a šlo to dál až přišla Connie. Všechno to mělo dobrý konec. Scampik je teď v důchodu. Bude mu devět, ale i tak si rád tunelem nebo po kladině proběhne.
To by pro příklad malého psa mohlo stačit. Na prvním psovi se toho nejvíc naučíte, ale trvá to taky mnohem déle než-li s dalším. S dalším psem už máte dopředu všechno promyšlené, už víte jak naučit tohle a támhleto. Ale i tak je každý pes jiný a jedinečný. S každým psem nadcházejí nové problémy, které musíte řešit. Musíte umět se svým psem komunikovat.
A s komunikací právě nejvíce pomáhá poslušnost.